Zvedl jsem vyzvánějící telefon. Ach jo, kdo takto po ránu otravuje? Přiložil jsem sluchátko k uchu.
“Dobré ráno, Martine. Stavte se prosím za mnou v kanceláři.” Neřekl kdy, ale bylo mi jasné, že hned. Uložil jsem snídani do šuplíku a vydal se za šéfem. Že by nějaký průšvih? O ničem nevím. Pokrčil jsem rameny. Alespoň se podívám na Alenku, dnes je teplo, tak jí to bude jistě slušet. Jí to vlastně sluší vždycky.
“Dobré ranko,” pozdravil jsem ji. “Prý si mě žádáš, tak jsem tady,” zašpásoval jsem. Nezklamala. Ta její kraťonká suknička by roztavila snad i železo. Chtěl bych být její židlí.
“Hm, po tobě jsem prahla ještě před pár minutami, ale už je pozdě. Už nemám zájem, smůla. Ale vedle po tobě někdo touží,” ukázala na dveře za sebou. Sakra, ten její naivní úsměv. A ten její výstřih!
“Nojo, zase smůla,” povzdechl jsem si. Oční kontakt jsem samozřejmě neudržel.
“Támhle jsou dveře,” upozornila mě.
Alenku tu každý miloval. Tedy každý chlap. Byla krásná, byla mladá, byla sexy. A ty její oblečky! Pravda, byla trošku hloupoučká, ale copak to v posteli vadí? Každý jí tam chtěl dostat. Marně. Žertovala s námi, flirtovala, měla nás všechny omotané kolem prstu, ale byla nedostupná. Nikomu nedala šanci, nenechala se nikam pozvat. Alespoň jsme na sebe navzájem nežárlili. Vlastně, říkalo se, že jí má pro sebe šéf. Často tu prý zůstávají do pozdních hodin, někdo je spolu i prý viděl v nějaké restauraci. Nedivil bych se, kdyby spolu něco měli, ale raději nemyslet. To není můj byznys.
“Večer? Squash?” zkusil jsem.
“Zase smůla, už něco mám.” Stále ukazovala na dveře.
“Dobré ráno,” přivítal mě šéf. “Potřeboval bych, abyste zajel ke mě domu, volala manželka, že nejde internet a znáte to, nedá pokoj, dokud to nespravíme. Normálně bych tam zajel sám, ale ta porada.” Zadíval se na hodinky. Jasně, čeká mě výlet. Přikývl jsem. Nebylo to přání, byl to příkaz. “Fajn, vemte si služební auto, Alena vám půjčí klíče, také vám sdělí moji adresu.” Tím byl náš rozhovor ukončen. Vycouval jsem ze dveří. No co, dnes si u snídaně nepočtu noviny, ale zase se projedu. Dopoledne uteče rychleji.
S Alenkou jsem vyřídil potřebné, půjčila mi klíče od auta, vysvětlila, kde šéf bydlí. Věděla to nějak dopodrobna. Každopádně jsme si zase pěkně zaflirtovali. Vtiskl jsem si její obraz (v této sukénce a tílečku jsem jí ještě neviděl) do paměti, večer se bude hodit.
Ještě jsem raději koukl na mapu, hm, slušná lokalita. Snídani jsem si vzal na cestu.
Cestou jsem myslel na Alenku a na tu její postavičku. Pták mi stál. Nejraději bych někam zajel a vyhonil si ho, abych uvolnil to napětí. Ale už jsem se dostal na kraj města. Projížděl jsem vilovou čtvrtí a hledal šéfův dům. To si tak někdo žije, oči mě přecházely. Ohromné rezidence, krásné zahrady s jezírky, bazény…
Zastavil jsem před zdí obehnaným pozemkem. Byl jsem na místě. Přes zeď byla vidět sice jen střecha domu, i tak bylo poznat, že se mezi ostatními vilami nemusí stydět.
Zazvonil jsem na zvonek. Po necelé minutě se ozvalo znuděné “Prosím?”
“Dobrý den, tady Martin Švec, pan Spurý mě poslal na ten internet.”
“Jo, otevřu vám, zajeďtě dovnitř.”
Brána za mnou se opět zavřela. Vystoupil jsem z auta a… a hlava se mi zatočila. Stála ve dveřích, ramenem opřená o futro, ruce založené na prsou. Asi tak pětadvacetiletá blondýnka s drobnou, štíhlou postavičkou a krásným obličejem, oděná jen v lehkém župánku. Nevnímal jsem ten rozhlehlý pozemek s exotickými keři, s bazénem, nevmínal jsem tu patrovou rezidenci s obrovskou terasou, nevnímal jsem přivázaného rotvajlera, který na mě nebezpečně koukal… vnímal jsem jen jí. Alena se mohla jít zakopat!
“Nina, ahoj, přešla hned do tykání a natáhla ke mě ruku.”
“A-ahoj,” vykoktal jsem. Nevěděl jsem, zda ruku políbit či s ní potřást. Lehce jsem jí stiskl. Jakoby se mě dotkla sama Afrodita. “Těší mě, moc mě těší, Martin.” Dodal jsem rychle, jakmile jsem popadl dech.
Plula přede mnou po chodbě, nespustil jsem oči z jejích ladně se pohybujících boků. Pod župánkem prosvítaly bílé kalhotky. Náhdernou samičku si šéf vydržoval!
“Čaj, kafe, či nějaký drink?” nenuceně otevřela bar. Letmo jsem přelétl arzenál lahví, oči se stočily opět k ní.
“Rád bych si i něco dal, ale jsem tu vozem.”
“No a?” zeptala se tónem, jako by na tom nezáleželo. “Já si dám tequilu.” Sáhla pro láhev a pro skleničku zároveň.
“Dám si s tebou,” vypadlo ze mě. Mozek přestával fungovat, vládu nade mnou přebíraly zcela jiné orgány. Přihraj chlapovi krásnou ženskou a uděláš z něj blbce. Jedna sklenka přece nezabije. Za ten úsměv, kterým mě obdarovala, bych klidně zaplatil pokutu. Dvě pokuty.
“Na zdraví.”
“Na zdraví.”
Kopla do sebe obsah sklenky najednou. Udělal jsem totéž.
“U nás je zvykem kazit tento výtečný mok citrónem a solí. Nechápu, kdo na to přišel.” Nalila další sklenku. Začínal jsem mít nemravné myšlenky a tlaky v kalhotech. Bylo na čase se pustit do práce. Přece se tu nemůžu opít. Ráno, v pracovní době, ještě k tomu se šéfovou přítelkyní. Nebo manželkou? Hovořil přece o manželce.
Prohodili jsme pár slov a když jsem dopil, řekl jsem, že je čas pustit se do práce.
Nina mě zavedla ke svému počítači. Sakra, kdyby se alespoň trochu oblékla, takhle se nedalo cokoliv dělat. V počítači jsem problém nenašel, ani v přijímači na střeše. Chyba byla nakonec ve wifi routeru, naštěstí jsou ve výbavě našeho zásahového vozu. Patří to do základní vybavení v našem autě. Půl hodinka práce a internet šlapal jak má. Celkově mi to zabralo něco přes hodinu.
Nina mě všude následovala, pozorovala, co dělám, neustále mi něco vyprávěla. A pořád měla ve sklence nalito, já odmítal. Bylo to nesnesitelné, mít v blízkosti takovou spoře oděnou přiopilou krasotinku, co chvíli jsem si musel krýt bouli v rozkroku.
“Jsi ženatý?” zaskočila mě otázkou. Zvedl jsem zrak od notebooku. Nina pololežela na pohovce, v jedné ruce skleničku, prsty druhé ruky si přejížděla po stehně. Župan vyhrnutý tak, že jsem zaregistroval proužek bílých kalhotek. Něco ve mě začalo bít na poplach. Seděl jsem tak, aby mi nebylo vidět do rozkroku.
“Jsem, proč se ptáš?”
“Jen tak. Jsem zvědavá. Býváš své ženě nevěrný?” Její prstíky zajížděly čím dál blíže k rozkroku. Oči mi kmitaly mezi nimi a jejíma očima. Co se na takové otázky odpovídá? V takovéto situaci?
“Hmm, když je příležitost, tak proč ne.” Říkal jsem to jako samozřejmost, ale kdy jsem byl své ženě naposled nevěrný? Dva roky? Ale pravda, bylo to spíš tím, že nebyla příležitost. Třeba s takovou Alenkou bych si dal říct. Teď bych si dal také říct.
Nina se mnou flirtovala, či mě dokonce sváděla? Takové situace se musí využít.
“A co ty? Ty býváš svému manželovi nevěrná?” zeptal jsem se jí.
“Hmm, když je příležitost, tak ano,” použila má slova. Usmála se a mrkla na mě. “Muž je furt pryč a já jsem tady pořád sama…, strašně se nudím,” povzdechla si. “A mám tak ráda sex.” Prsty se už dotýkala kalhotek. “Zašukáme si?”
Popravdě, byl jsem zaskočen. Takovou nabídku člověk nedostává každý den (já jí dostal vlastně teď poprvé). Navíc od takové kočenky! Nevyužít toho bych si v životě neodpustil. Co že jsem byl ženatý, co že to byla manželka mého šéfa. Prostě chtíč je chtíč a rozum jde stranou.
Vstal jsem a zamířil k ní. Fixovala bouli na mých kalhotách, usmívala se. Dostala mě. Vzal jsem prázdnou skleničku z její ruky, postavil jí na stůl. Usedl jsem vedle ní, položil svou dlaň na její stehno. Teplé, sametové stehno. Natáhla se na pohovku, obě ruce natáhla ze hlavu.
“Mmmm,” zavrněla. “Takže to beru jako souhlas.” Stále se usmívajíc zavřela oči.
“Tak nějak,” přitakal jsem.
Hladil jsem jí po stehně, vyhutnával si tu její hebkost. “Jsi nádherná,” řekl jsem. Reagovala dalším zavrněním.
Odspodu jsem rozepínal knoflíčky na jejím županu, postupně tak odhalil její bílé kalhotky, bříško, prsa. Nebránila se, úsměv a zavřené oči, ruce stále nad hlavou. Vrněla jako kočka. Rozevřel jsem župánek, abych mohl obdivovat její pevná mladá prsíčka. Jen koukat jsem dlouho nevydržel, za chvíli jsem je již masíroval v dlaních. Bradavky měla krásně tvrdé.
O pár minut později jsem uchopil gumu kalhotek. Byla škoda je na ní nechávat. Nadzvedla pánev a tím mi usnadnila jejich stažení. Pustila mou ruku do svých nejintimnějších míst. Jak mé prsty zkoumaly ty krásné záhyby, sténala vzrušením. Z vnitřku přicházela vlhkost, čím dál větší vlhkost. Musel jsem ty partie políbit. Složil jsem se na pohovku mezi její roztažené nohy, do nosu mě udeřila vůně ženského vzrušení. Její vůně. Přisál jsem se na nejcitlivější bod, její tělo reagovalo.
“Mám ráda, když mi někdo vylizuje kundičku,” řekla. “Je to nádherné.” Takovou mladou nadrženou kundičku bych dokázal lízat pořád, pomyslel jsem si. Činil jsem se. Prsty přispěchaly jazyku na pomoc.
“Počkej,” odstrčila mě po chvíli. Po dlouhé chvíli. “Teď je řada na mě.”
Usadila mě na pohovku, zaklekla. Kalhoty i s trenkami jsem měl hned dole. Takové kouření jsem léta nezažil. Uměla to. Přiváděla mě na pokraj šílenství.
Když se její ústa nabažila penisu, zaklekla nad můj klín. Stále jsem seděl na pohovce, zády opřený, ona čelem ke mě klečela nad mým klínem. Nasměrovala si penis proti svému vchodu, nasedla. Musela chvíli počkat, až se její úzká kundička přizpůsobí mému penisu, pak to rozjela. Jak na mě rajtovala, objímali jsme se (župan jsem z ní stáhl), líbali se, hladil jsem její prsa.
V životě bych si nepomyslel, že mě něco takového může někdy potkat. Potkalo. Užíval jsem si to plnými doušky.
Nina byla vášnivá, náruživá, bylo vidět, že je panovačná a ráda má při sexu opratě v rukou. Mě to nevadilo, naopak. Mám rád ženy, které vědí co chtějí. Určovala si tempo, třela klitoris o mé břicho, hlasitě u toho vzdychala. Svůj orgasmus jsem silou vůle prodlužoval, nechtěl jsem, aby to skončilo tak brzy, nechtěl jsem jí zklamat. Nechápu jak, ale povedlo se. Její orgasmus konečně přišel, mohl jsem se uvolnit i já. Ani jsem se neptal, prostě to do ní nastříkal.
Vstala, oblékla na sebe opět župan. Já stále seděl a funěl.
“Bylo to fajn, díky,” řekla tónem, jako bych jí umyl nádobí. Neřešil jsem to. Padl na mě pocit viny, šéf mě poslal opravit internet a já mu zatím obtáhl manželku. Nebo ona obtáhla mě? Bylo to fik, výsledek stejný.
“Bylo to supr, já děkuji,” zmohl jsem se. Oblékl jsem kalhoty.
“Je tvá manželka hezká?” zaskočila mě otázkou. Usadila se do křesla a zapálila si cigaretu. Župan si nechala rozepnutý a tak můj zrak stále bloudil poj poloobnažených prsou.
“Hm, vlastně ano, je hezká,” potvrdil jsem po pravdě. Proč se ptá?
“Žárlíš na ní? Myslíš, že ti bývá také nevěrná?” Tak o tom jsem nikdy nepřemýšlel. Má žena a nevěrná? Nedovedl jsem si to představit.
“Ne, nežárlím. Není mi nevěrná”
“Říkal jsem přece, že je hezká. Tak jak si můžeš být tak jistý? Ona si také o tobě nejspíš myslí, že jí nezahýbáš a ejhle,” usmála se. “Co ty víš, třeba si to zrovna teď s někým rozdává, třeba zrovna s mým manželem.” Ta představa mě pobavila, přesto mě někde uvnitř píchlo. Raději na takové věci nemyslet.
“Docela zajímavá představa, my dva spolu, oni dva spolu,” zasmál jsem se.
Nic na to neřekla, jen se nepřítomně usmívala. Roztomile vypustila z úst dým.
“Možná bychom to mohli někdy zopakovat,” nadhodil jsem, když jsem byl ve dveřích.
“Možná,” řekla netečně. “Díky za ten internet. Pa.” Krátce mě políbila na tvář.
Zbytek dne jsem byl jako vyměněný. Jednak jsem se cítil provinile, jednak mi bylo po tom sexu krásně. Pořád jsem musel myslet na to nádherné tělo. A také se mi do hlavy vtíraly její slova “… jak si můžeš být tak jistý? Ona si také o tobě nejspíš myslí, že jí nezahýbáš…” a “…třeba si to zrovna teď s někým rozdává…”.
Týdny běžely a já pomalu zapomínal na to, co se stalo. Pravda, párkrát (víc než párkrát) jsem si nadával, že jsem si na Ninu nevzal žádný kontakt, telefonní číslo nebo e-mail.
Jednoho pátekčního odpoledne (asi tak 2 měsíce od onoho úletu) se za mnou v kanceláři stavila Alena.
“Šéf si tě žádá, kotě, ale teď ještě něco má, stav se za ním ve čtyři.”
“A co chce, nevíš?” zeptal jsem se naštvaně. Zrovna dnes jsem chtěl prchnout dřív.
“Jó, to netuším. Nesvěřil se mi. Tak pa, hezký víkend, já už mizím.”
“Čau, taky si užij víkend.” Zrakem jsem vyprovodil odcházející Aleny nožky. Co naplat, tu hoďku se nějak zabavím.
Chvilku před čtvrtou jsem klepal na dveře šéfovy kanceláře.
“Dobré od-” zarazil jsem se. Na pohovce proti šéfovi seděla moje manželka.
“Čau, co tu děláš?” zeptal jsem se překvapeně.
“Ahoj, pan Spurný mě sem pozval, prý chce něco projednat.”
“Posaďte se”, vybídl mě šéf ukazujíc na křeslo. Sedl jsem si, nechápavě zíral na Lenku.
“Dovolil jsem si vás oba pozvat, jak říkala tady paní Švecová, potřebuji s vámi oběma něco projednat. Něco vám pustím, žádám vás, abyste nerušili, pak bude dost času si popovídat.”
Vůbec jsem netušil, co to celé má znamenat. Mlčky jsem pozoroval, jak šéf zapíná televizi, do počítače vkládá cédéčko, cvaká do klávesnice. Šéf byl o 8 let starší než já (právě mě tehdy překvapilo, že čtyřicátník má tak mladou manželku jakou byla Nina), vysoký, charizmatický, chodil elegantně oblékaný, dbal o svůj zevnějšek. Byl chytrý, uvážlivý, sebevědomý. Věděl co chce, uměl si zjednat respekt a pořádek, měl přirozenou autoritu.
Na obrazovce se objevil pokoj, mě známý pokoj. Záběr byl pořízen domovní kamerou, kvalita nebyla nejlepší, přesto dostatečná. Krve by se ve mě nedořezal.
“Ale to přece – ,” chtěl jsem to zarazit, ale křikl na mě.
“Mlč!” To stačilo, abych se zase sesunul do křesla. Bylo mi jedno, že přešel do tykání. Zavánělo to průšvihem.
Na televizi jsem byl já. Já a Nina ležící na pohovce. Vstávám od notebooku, přicházím k ní, pokládám na stůl prázdnou sklenku z její ruky. I zvuk byl slyšet. Tohle v životě nevysvětlím, ani šéfovi, ani Lence. Ta konsternovaně zírala na televizi. Zrovna jsem rozepínal Nině knoflíky od županu. Stále jsem doufal, že to šéf stopne, ale neučinil tak. Seděl za svým stolem a také pozoroval obrazovku.
Očima jsem kmital od televize na Lenku, od ní na šéfa, od něj zas na televizi. Zrovna jsem Ninu vylízával. Po zádech mi tekly čůrky potu. Proč to proboha pouští? To to nestačilo říct? Nebo prostě udělat pár fotek? Proč na to musíme všichni koukat?
Teď kouřila Nina mě. Nejraději bych si nafackoval nebo cokoliv, jen abych tu teď nebyl.
Lenka na mě ani jednou nepohléhla, pozorovala, jak na mě Nina rajtuje. Potřeboval bych se napít, v puse jsem měl jako na Sahaře.
Šéf nechal proběhnout i náš rozhovor o nevěře. Bylo mi trapně. Víc než trapně.
“Co mi k tomu řeknete?” Obrátil se klidným hlasem na mě.
“Co bych mohl říct? Nevím, prostě se stalo…,” otočil jsem se manželce: “Lenko, prosímtě, vysvětlím…”
“Mlč. Prosím tě, mlč,” řekla, aniž by se na mě podívala.
Slova se zase ujal šéf.
“Ano, nepříjemná situace, že. Chápu paní Švecovou, že na vaše omluvy či vysvětlování nemá tu nejmenší chuť. Teď vás poprosím, nechte nás chvíli o samotě, počkejte vedle.” V jeho hlase byla síla, nešlo neuposlechnout. Navíc jsem byl rád, že zmizím. Vstal jsem, dveře za mnou zaklaply.
Pohrával jsem si s myšlenkou, že zmizím. Bylo by to asi to nejjednodušší, co udělat. Ale odvahu jsem k tomu nesehnal. V životě by mě nenapadlo, se se dostanu do takové nepříjemné situace. Šílené situace. Proč se to proboha natáčelo? Věděla o tom Nina? Musela přece vědět, že jsou v domě kamery. Doma bude vysvětlování a žehlení. Snad mi Lenka brzy odpustí. Budu se muset hodně snažit.
“Pojď, dál,” vyzval mě šéf. Že mi tyká bylo to nejmenší. Usadil jsem se zpět do křesla. Lence jsem nestál za pohled.
“Takže si shrňme situaci. Se vší důvěrou jsem tě poslal ke mě domů opravit internet. A ty jsi mi ošukal manželku.” Chtěl jsem namítnout, že ona byla ta, co mě sváděla, ale zarazil mě rukou. Dobře udělal, výmluva by to byla stejně trapná. “Ošukal jsi mi manželku, u mě doma. Máme tedy jeden velký osobní problém. Pak je tady ještě další problém, tentokrát pracovní.” Překvapením jsem zvedl obočí. “V naší společnosti jsou monitorovány počítače, nechal jsem si udělat výpis…, za poslední rok jsi strávil skoro polovinu pracovní doby prohlížením pornografie.”
Dlaně se mi začínaly potit. Uznávám, že je to tak, když nemám co na práci, prostě sjíždím porno. No a? Kdo to nedělá? Nechápal jsem, proč o tom mluví před Lenkou.
“Od minuty bych tě za to mohl vyhodit, ale neudělám to. Zatím. Pokud tedy nebudeš dělat problémy.” Po této stránce jsem si ulevil. Práce mě bavila, byla více než dobře placená. Mlčel jsem.
“To jen, aby bylo jasno, na čem jsme. Teď se vrátíme k bodu jedna. Postižen nejsem jenom já, ale i paní Švecová, tvoje choť. Společně jsem se dohodli na řešení, na pomstě. Inspiroval nás k tomu tvůj rozhovor s Ninou. Rozhodli jsme se, že ti odplatíme stejnou mincí. Pomilujeme se spolu.”
Nevěřil jsem svým uším. Čekal bych cokoliv, vyhazov z práce, rozvod, ale tohle?
“Prosím?”
“Slyšíš dobře. Pomilujeme se spolu. Budeme mít spolu sex. Ošukám ti manželku, jako ty jsi ošukal mojí. Tady a teď. Ve tvé přítomnosti. To bude naše pomsta.”
“To přece nemůžete, to nejde…”
“Proč by to nešlo? Paní Švecová?” Napřáhl ruku k mé ženě. Ta vstala a vydala se k němu.
To nemůže být pravda!
“Lenko!” zvolal jsem zoufale. Poprvé se na mě podívala. Podívala… probodla mě očima.
“Mlč! Mlč.” řekla podrážděně. Znal jsem jí, bylo mi jasné, že teď němá cenu s ní diskutovat.
Uchopila nabízenou šéfovu ruku, ten jí přitáhl k sobě. Tohle přece nebudu sledovat! Vstal jsem, že odejdu.
“Jestli odejdeš, tak už se do této práce nevracej,” zazněl šéfův hlas.
“A rovnou se stav na úřadě pro rozvodový formulář,” dodala Lenka.
Klesnul jsem zpět do křesla.
Šéd se začal věnovat mé ženě. Nasál vůni jejích vlasů. “Krásně voníte,” řekl jí a než stačila zareagovat, položil jí ruce na boky a políbil jí na krku. Nebyl to jen krátký polibek. Rty klouzal po jejím krku, ještě zvedla bradu, aby mu nastavila větší plochu. Zavřela oči. Lenka často zavírá oči.
Šéfovy rty stočily směr, postupovaly dolů, do výstřihu halenky. Vrátily se zpět na krk, bradu, až oba splynuly v polibku.
Jeho ruce nebyly už na bocích, ale hladily jí po zadečku. Lenka ho objala, přitiskla se k němu. Líbali se.
Stále jsem nemohl uvěřit tomu, že si to tady přede mnou rozdají. To musí být z jejich strany žert, chtějí mě jen tak vystrašit, uklidňoval jsem se.
Šéf uvolnil obejmutí, zatlačil Lenku na kolena. Ta věděla, co se po ní žádá. Rozepnula mu poklopec, zalovila v něm, vytáhla poloztopořený šéfův penis. Překvapilo mě, jak je už v tomto stavu veliký.
Bylo mi jasné, že se už o žádné vystrašení nejedná. Prostě si to přede mnou rozdají. Měl jsem neskutečný vztek, nejraději bych se na oba vrhnul a dal jim co proto, ale… Nebyl to strach, že přijdu o práci. Nebyl to strach z rozvodu. Bylo to… byla to zvědavost, co mě drželo v křesle. Opravdu je toho Lenka schopná? Nikdy jsem si nedovedl představit, že by mi s někým zahnula. Nikdy jsem si nedovedl představit, že by byla s jiným mužem. Bral jsem lenku jí jako svou manželku, která je tu jen pro mě, nebral jsem jí jako krásnou ženu, která by chtěla užívat naplno sexu.
Jak tam tak klečela před šéfem, v ruce jeho tvrdý penis, uvědomil jsem si, jak je krásná. Krásná a sexy. Chtěl bych, abych tam teď stál já, na druhou stranu jsem se chtěl dívat, jak to dělá. Jak při sexu vypadá.
Lenka vzala penis do úst, kouřila ho. I když mě bodala žárlivost, sledoval jsem jí. Sex takto na živo jsem ještě neviděl. Bylo to vzrušující, vlastně bylo by, kdyby to nebyla moje žena. A můj šéf.
Po několika minutách kouření šéf Lenku zvedl a otočil zády k sobě, namáčkl se na ní. Ta se prohnula v zádech, zadečkem vyšla vstříc jeho rozkroku, který se o něj třel. Šéf jí líbal na krku, přitom odspodu rozepínal knoflíčky na halence.
Líbal jí po šíji, mačkal prsa, které nakonec vytáhl z podprsenky.
Nemohl jsem si pomoci, ač jsem žárlil, ač jsem měl vztek, vztek, že někdo jiný takto osahává mou manželku, měl jsem bouli mezi nohama. Ta absurdní situace mě vzrušovala, vzrušovala mě krásná Lenka, která se svíjela a sténala pod doteky šéfa. Halenka skončila na zemi, prsa jí trčela z podprsenky do prostoru. Na nich ruce šéfa. Teda jedna ruka, druhá mířila dolu. Na břicho a ještě níž. Přes sukni jí začat třít mezi nohama. Moc se tam nedostal, sukni tedy vykasal a ruka zmizela pod ní. Lenka vzdychala.
Šéf, s jednou rukou na manželčině prsu, s druhou v její sukni, na mě hodil pohrdavý pohled. Byl si sám se sebou tak jistý. Věděl, že co chce to dostane. Donutil Lenku ohnout se nad stůl. Opřela se lotky o desku, zadeček vystrčený proti Šéfovi. Stále na mě koukal, když jí pomalu vyhrnoval sukni, když jí hned poté stahoval kalhotky. Uchopil svůj úd a směroval k Lenčině kundičce. Přejel po ní žaludem.
Teď po mě vrhla pohled i Lenka. Překvapený, zděšený, jako by čekala mou pomoc. Pochopil jsem. Pochopil jsem, že ona to celé brala jako hru. Teda hru… chtěla mě vystrašit, polekat, vzbudit ve mě žárlivost, ale rozhodně to nechtěla nechat zajít až tak daleko. Nějaké líbání, osahávání… dobrá i kouření zvládla, ale soulož? To bylo moc i na ní. A teď čekala, že zasáhnu, že to zastavím, že to nevydržím. Viděl jsem to v jejích očích v jejím výrazu.
Ale já nebyl schopen ničeho. Jednak jsem byl otřesen, jednak překvapen…, a také silně vzrušen. Žárlil jsem, ano, ale ta zvědavost! Chtěl jsem vidět vlastní manželku, jak souloží s jiným. Jak jí někdo jiný šoustá. A navíc, naštvala mě, že vůbec na něco takového přistoupila, tak ať si to vypije do dna. Natruc jí nepomůžu.
To už penis šéfa našel vchod a pomalu tam začal pronikat. Lenka pochopila, že pomoci ode mě se nedočká. Chtěla to přerušit sama. Začala se narovnávat, nadechla se, že něco řekle, už už jí z úst vycházely první slabiky, když jí šéf namáčkl silou na stůl a tvrdě přirazil. Jeho velký penis v ní zcela zmizel. Jak měla Lenka otevřenou pusu, vyšel jí z ní hlasitý vzdech. Boles? Slast? Překvapení?
Opět se chtěla zvednout na loktech, ale to už do ní šéf bušil, přidržujíc si jí za boky. Rezignovala, položila se na desku, zavřela oči.
“Jaké to je, sledovat, jak ti někdo cizí píchá manželku?” Co jsem mohl říct? Mlčel jsem a sledoval, jak se jeho penis objevuje a zase mizí v kundičně mé ženy. Ta v rytmu jeho přízarů vzdychala.
“Nepříjemné, že,” pokračval šéf. “Ale to sis měl uvědomit dřív, než sis začal s Ninou. Tvá ženuška má krásnou píču, a kdybys věděl, jak je mokrá. Ano, užívá si to. Dívej se, jak si to užívá.” Lenka se kousala do prstu, aby její vzdechy nebyly příliš hlasité. Zadečkem narážela proti pánvi šéfa. Užívala si to. A nedivil jsem se, šéfův penis byl mnohem větší než můj, musel jí dávat mnohem víc. Jako by mi četl myšlenky, pokračoval aniž by zvolnil tempo.
“Ano, užívá si to. Věřím, že si doma takto neužije. Občasný nudný šuk pod peřinou, aby ses ty vystříkal, ale to je vše. Nic co by jí pořádně uspokojilo, co by uspokojilo její lačnou nadrženou kundu. Sleduj, jak jí to dělá dobře. Jak si užívá, když jí konečně píchá pořádný chlap s pořádnou výbavou. Vůbec jí nevadí, že to děla před svým manželem, který nemá ani sílu ani dost cti na to, aby to zarazil.” Lenka ani snad nevnímala, co říká. Nebo vnímala? Její hruď se svíjela po desce stolu, dokonce začala cucat prsty, které jí šéf nabídl.
“Ale tvé ženušce se blýská na lepší časy. Ano, stane se mojí milenkou, budeme to spolu dělat kdykoliv budeme chtít. Kdykoliv budu já chtít. Ona, a hlavně ta její lačná kunda, se na mě bude těšit, bude mě chtít cítit pořád v sobě. Právě se v ní probouzí něco, co potlačí její racionální uvažování, bude chtít jen a jen mě. Chtít, ne bude potřebovat přijímat mé orgasmy, sama je bude prožívat. Bude potřebovat mé sperma. Bude prožívat to, co s tebou už mnoho let neprožívala a už ani prožívat nebude. Ty už jí neuspokojíš, tebe už chtít nebude. Ty si doma už nevrzneš. Ač se tomu bude třeba z počátku bránit, bude chtít jen mě. Podívej, je moje. Jen moje.” Jeho hlas už dávno nebyl klidný a vyrovnaný, bylo na něm znát vzrušení a přicházející orgasmus. Přitvrzoval i v přírazech. Stejně tak bylo vidět stupňující se vzrušení na Lence.
Já měl ruku v rozkroku, třel jsem si penis přes kalhoty. Nechápu, co to do mě vjelo. Nechápu, proč jsem to už dávno nezarazil…, prostě jsem si nemohl pomoc.
“Podívej, jakej si ubožák. Ani nedokážeš pořádně opíchat svou ženu. Musí to udělat za někdo jiný. A ty se zmůžeš jen na to si ho honit. A sledovat, jak se ti ženuška kurví s někým jiným. Od teďka už to bude pořád tak. Abych to zpěčetil, tak tu nadrženou kundu pořádně vystříkám.” Poslední slova už křičel. Přišlo to na něj. Čapnul oběma rukama Lenku za boky a vší silou jí na sebe narazil. Pumpoval to do ní. A Lenka se pod ním svíjela, také v křečích orgasmu. Takhle hekat jsem jí dlouho neslyšel.
Ještě chvíli byl v ní zasunutý, než vytáhl svůj ulepený penis. Svezl se do křesla.
“Vypadni,” houkl na mě. “Nerozuměls?” zvýšil hlas, když jsem se neměl k odchodu. Byl jsem příliš vzrušený a plný rozporů, abych se zvedl a jen tak odešel.
“Koukej, vypadnout, teď už tu nejsi nic platný. Své postavení už znáš. My jsme s Lenkou ještě neskončili, ale tebe už tu nechci. Ještě by sis ho začal honit. Počkej na svou ženušku doma, až s ní skončím, přivezu ji. A koukej poklidit a udělat jí nějakou dobrou večeři, teď vlastně už k ničemu jinému doma nebudeš.”
Vstal jsem, jako zhybnotizovaný zamířil ke dveřím. Koutkem oka jsem zahlédl, jak si Lenka upravuje sukni a vrací prsa do podprsenky.
“Na shledanou,” vypadlo ze mě, než za mnou klaply dveře.
Potřeboval jsem domu. Potřeboval jsem panáka. Potřeboval jsem si urovnat myšlenky. Potřeboval jsem si ho vyhonit. To bylo první, co jsem po příchodu domů udělal. Pak jsem se pustil do úklidu.
Povídka převzata z původního webu.
Autor: GorgenX